Unbelievable Man – Čert v brněnských vozech

V kontextu posledních dnů a týdnů, ve kterých se na Finočníku objevily nové články, jsem se rozhodl zareagovat na článek Dr. Ciglbauera o tvz. Unbelievable Girl – ženě, která se veřejně a okázale předváděla v MHD města Brna jako na soutěži Navleč co můžeš.

Vážně mě znepokojuje, jak často vídám v poslední době v Brně, respektive především v MHD, různé bytosti, které jakoby se vynořili z pohádkového světa. Samozřejmě bagatelizovat nebezpečí hrozící od Al-káidy, jejíž členku potkal Dr. Cígl s dětmi, nelze, ale když člověk zejména v centru města zbystří své zřítelnice na přijatelný stupeň, uvidí věci dosud neviděné..

Například nedávnou, tuším, že to bylo asi před dvěma týdny, jsem se vydal na turnaj starších žáků. Jako vždy jsem si doma našel na internetu přesné spojení, jehož přesnost nakonec byla za malíček. Oblékl jsem šaty kulturnějšího rázu (v trenýrkách či nedejbože v pyžamu opravdu nevyrazím) jsem se vydal na zastávku Přístaviště. Když jsem dorazil na místo, kde obvykle stroj zastaví, rozhlédl jsem se kolem sebe a začal nedočkavě pochodovat. Z čím dál menší vzdálenosti ke mně začal doléhat zvuk kovu narážejícího na beton. Hlavu jsem otočil o necelých 360°, abych zjistil, jestli tudy třeba nejede kůň, ale žádné slintající zvíře, kolem kterého by pobíhaly malá nadšená děvčátka, jsem nezahlédl. V bláhové chvíli jsem poté zvedl hlavu k nebesům tak rychle, že mi brýle na nose nadskočily, jako vetchá stařena po ráně elektrickým proudem, v naději, že mi Bůh posílá bohatství v podobě mincí. Neposlal. Při rychlém obroužení okolí jsem si nevšiml muže, jehož tvář koneckonců dokonale splývala s modrým pozadím billboardu hrdě hlásající „Kurňa, co to je?“. Muž, kterému tento avatárský obličej patřil byl neobyčejně podoben panu Franzovi, muži, který byl relativně blízko stanovení prezidentem. Oblečen v tmavém hávu stál nehybně na zastávce. Při pozornějším pohledu jsem si všiml, že větší část jeho oděvu tvoří kovový ‚výzdoba‘ v podobě řetězů, pout, karabin, skob a klíčů, které byly takřka všude. Nepodstatný zbytek odění tvořily textilie tmavých barev pošité znaky anarchistického hnutí. Můj pohled opět sjel na hlavu muže, byl dokonale plešatý, asi kvůli tetování, které pokrývalo doslova celou hlavu. Co bylo však nejzajímavější, také to bylo příčinou názvu dnešního článku, to byly jeho rohy. Nedělám si legraci, od té dobym kdy jsem shlédnul video, na kterém se jako malý hoch rozpláču před děsivým čertem, již o takových věcech nežertuji a nečtu o tom ani žádné glosy. Muži trčely z hlavy malé, ale přesto výrazné rohy (jejich výraznost byla zejména ve faktu, že rohy má málokdo). A tak se dá říci, že když přijela tramvaj, projel jsem se peklem.

Dr. Havlíček.

Pozn.: Ono video, kde nevydržím psychický nápor není volně k dispozici na internetu pro ty, co by chtěli snad ztrácet čas jeho hledáním.