Schody do nebes, aneb Vencovo bušení na svatého Petra

Dnes mě osobně pokračovala již druhým týdnem letní příprava, kterou již jako junior pro nadcházející ročník absolvuji s kolegy z juniorky také z pány z mužů A. Pod vedením mužského coache Matesa a dosavadní absolvovaný týden byl pro naše nohy zničující, absolvovali týden zátěže, ale bolelo to jako po 2 měsících dřiny, avšak regenerace od posledního tréninku byla úspěšná a tak jsem se stejně jako minulé pondělí vydal na Palackého vrch. Jenže se vyskytl zádrhel, trénink byl nečekaně a v mé nevědomosti přesunut do našeho domácího Dómu, na Sokol Brno I.. Mým spasitelem, a ne tím psem by Coach Carter, který taktéž mířil ve svém Raketoplánu směr Palackého vrch a až tam se dozvěděl, že se koná změna, a tak jsem přisedl do hvězdného stroje, posledního z vesmírného druhu, co se Gulliverské letky týče.

V našem očekávání byla narvaná převlékárna před Víťovým schopem, jenže jsme byli v pořadí 3. a 4. účastníci převlékání na trénink, a to už se čas srazu nachýlil. Do dalších několika minut dorazili další tváře, avšak nebylo jich zrovna mnoho. Ve skromném počtu 12 osob jsme vyrazili směr schody ve velké hale, které nemají žádné reálné milovníky.

Čas plynul, a naším jediným posláním neustále bylo vždy jiným, Matesem blíže specifikovaným způsobem vyběhnout schodiště nahoru a pak zase dolů. V hale se mísil těžký horký vzduch s naší oddaností dokončit trénink naživu a ve stavu umožňujícím odchodu směr domov. Všichni jsme si sáhli na dno a při dosáhnutí nejvyššího bodu na trase i tak trochu na nebe. Jak čas šel, schody se zdáli stále víc nepřátelskými. V takové chvíle, když už se člověk dotýká nebe, působí na něj to ovzduší, které okolo brány, kterou střeží svatý Petr je a kdekdo začne plácat lecjakou hloupost. V našem případě to asi nejvíce postihlo Vaška Černocha, který najednou začal s tím, že už nebude papat maso a že bude držet dietu a taky oplýval nad tím, jak si u Hlavního nádraží u šikmovočků objedná Giros v bulce bez masa. Pak se přeci jeho mozek trochu nadechl a uznal, že držet dietu celoživotně není jednoduchý úkol a tak bylo jeho dietní období zkráceno na zhruba 24 hodin, osobně odhaduji že v reálu to byly tak nanejvýš 2 hodiny.

Ke konci tréninku se nás ještě pokusil obveselit Jirka BROK Bořecký svým herním uměním mezi hráči GullRichmondu na jakémsi hracím tréninku v hale pod námi, spoelčně jsme se shodli, že jeho pohyb velmi nápadně připomíná styl Jarda Jágr, trochu jsme se tedy pozasmáli, přinesli pár konstatováni a pokojně se rozešli domů, to, zda v pořádku došli všichni momentálně není známo.

Dr. Ciglbauer