Ostravo má středisková

Vážení čtenáři.

Je tomu skoru už týden, co jsme se vrátili z OstravaCupu a během té doby jsme Vám na světlo Magdino přinesli dvě talkshow a jeden článek o letní přípravě. Nyní nastala ta chvíle, kdy budete mít jedinečnou možnost pohlédnout pod pokličku papinova hrnce, ve kterém se dusí zážitky a vzpomínky charakteru netradičního!

Když se na jedné nejmenované sociální síti objevila stránka s názvem „Divnolidi v MHD“, považoval jsem za vhodné ji olajkovat. Teď se vlastně provalilo, že jde o FB, sakra! Však jsem tam již našel pár zajímavých fotek, ale není nad to, když vidíte na živo filmovou hvězdu nebo třeba svého trenéra na druhou…

Ostravo má středisková

Film v režii Jiřího Menzela se stal legendou. Slabomyslný Otík si našel místo v srdci každého, kdo film Vesničko má středisková někdy viděl. Herecký výkon, který musel János Bán podat, když působil v roli Otakara Rákosníka by se dal zařadit mezi mimořádné. My ale v Ostravě, městě nikoli JZD, ale městě dolů, hutí a komínů, našli člověka, který je buď plodem nezodpovědného kopulování Maďara se sličnou Ostravačkou, nebo jeho skutečný syn.

Nastupivší muž s odstátýma ušima a koňskými lícemi vzbudil pozornost snad všech, kteří upínali zraky jeho směrem. Chůze s rameny nízko položenými a předsunutými dopředu připomínala nemálo skřeta z Mordoru, který se prohání po pláních Středozemě. Nebyl to Štěpán. Byl to Otík! Zatímco vítkovický odchovanec si pravděpodobně vysedával na pivku, Otík dřepěl v trolejbuse a do uší mu foukalo. Sluchátka nechal doma a jeho plachty vlály v parném ovzduší. Po svém otci neotci asi nezdědil ty pravé fotogeny, neboť zachytit ho na trochu pixelů bylo zhola nemožné. A tak nakonec jediná fotka, kterou se podařilo pořídit je tato:

Zátiší s Otíkem

(V popředí Dr. Ciglbauer)