O líném stínu a lesu na střeše

Za petsto horami, tisíci řekami a desetitisíci medvědími norami, tam se skýtal pohled na krásný kus země, bylo to Medvědí království. V tom království, milé děti i ti starší, žil byl jeden medvěd, a podle něj nesl tento kousek země uprostřed nekonečné pustiny tak blaze svůj název. Ale medvěd neměl nijak velké postavení v pyramidě vlivnosti, spíše naopak, on patřil do jedné z nejnižších skupin, byl profesionálním pískačem a nosičem hlíny.

V zemi medvědů vládl král BraMi, který za sebou tahal líný stín, který zdědil po svém nebohém otci, kterého nechal vykázat na venkov. Proč líný stín, tak to ví jen Miloš Jelimán, který se však odstěhoval na Vysočinu i s hradem a od té doby ho nikdo nikdy nespatřil. Samotný král BraMi byl prostředníkem mezi prostým medvědím lidem a vyšší mocí, bohem Ciusem, který z nebeských výšin sledoval veškeré dění v medvědím království, někdy se bavil tím, že ovládal ty tam pod sebou jako brambory na talíři či jako halušky ve své puse.

Nebudu vám lhát, já moc dobře vím, proč má král BraMi líný stín, protože nemá línou hubu poslat otce do vyhnanství a toto je jeho trest za jeho hříchy. No což, v podsvětí je pěkně teplo od podlahy a tak může mít nabito a flusat dle libosti, třeba do skonání světa, a nebude sám, nepředpokládám, že venkovský balík Rudmil skončí někde jinde než tam dole v podsvětí u Usami bin Ládina, který to tam celé šéfuje. Tak či praonak se svého líného stínu, který ho doprovází na všech návštěvách vrchní královské tržnice, při návštěvě královského nevěstince, a při mnoha dalších, už ne natolik slušných aktivitách.

Jednoho dne se však stalo něco neobyčejného, něco, čeho bude král BraMi do smrti litovat, král dal svou pýchou jasně najevo, že on je pán, neměl štěstí jako když Zbrojovka porazí Spartu, BraMimu totiž došel puk a tak si zavolal na pomoc medvěda aby to dal do pořádku, byl to velmi jednoduchý proces, medvěd zatnul všechny své svaly, následně roztrhal veškeré oblečení, které měl v danou chvíli na sobě, všichni okolo přítomní samou hrůzou radši utekli a BraMi se díky množství nakradených puků ocital na vrcholu blaha.

To bylo i na Ciuse moc a tak seslal na medvědí království blesky, kroupy a žáby, prostí lidé už bohužel vynalezli deštníky, štíty a spreje, které neomylně žáby zabije. Cius se rozhodl jinak, tak, jak by asi nikdo nečekal, dokonce ani Pána času, rozhodl se své sídlo přesunout z nebes přímo nad veledóm krále BraMiho, tak, aby ho mohl po očku kontrolovat. Možná si řeknete, jak by to Cius přes své božství udělal, velice jednoduše moji milí, prostě postavil na střeše veledómu les. Začal tím, že mu medvěd nanosil na střechu tuny a tuny hlíny, poté si Cius zavolal Gandalfa, ten zařídil stromy, Cius mu na oplátku udělil místo vrchního vyběrače mýta na radiále skříňky → jídelna, dodejme, že od té doby Gandalf nestráda, ba naopak, koupil si nový povoz a už si opět může dovolit ty jeho lahůdkové výlety tam a zase zpátky. Cius si už pouze dovezl z nebes chatku, ve které vykonává svůj úřad, postavil tobogán přímo do BraMiho velemístnosti s trůnem a nakonec ještě zřídil ze střechy vodopád, ze kterého háže jemu nepohodlné osoby, první tuto atrakci otestoval medvěd v domnění příjemné poobědové koupele.

Nakonec vše dopadlo dobře, dokonce Cius povolil BraMimu obnovit jeho kariéru profesionálního jezdce na tříkolce, a že to byl mistrný tah. Jen chudák medvěd už tu krásu neviděl.

Dr. Ciglbauer