Neobyčejné osudy – Zázrak z popelnice

Všeobecně je známo, že florbal nemá meze, a to i co se týče angažování hráčů různých národnostních skupin, různého i obojího pohlaví, ale i hráče, svým odérem tak odlišné od těch ostatních, to je to, co dělá z florbalu tak krásný sport – tolerance vůči nižším vrstvám.

Největším příkladem za všechny je dozajista ten z našeho Gulliverského prostředí, tím hochem, kterému jsme dali naši důvěru, že nám neodcizí naše drahoty přetkvěla v dokonalou symbiózu BEZDOMOVEC – OSTATNÍ. Navíc tato vskutku famózní symbióza důvěry už drží pěknou řádku let, a podle magického tachometru v palubní desce Rakety, která plní úkony křišťálové koule ještě pěkně dlouho držet bude.

Postupem času se ukazuje, že povolat kluka z popelnice, to byl tedy famózní tah. Pan Urbánek, tak se pro doplnění náš bezdomovec jmenuje má od pradávna talent na góly ošklivé, leč účinné góly, pro tento um si někteří z nás močí na ruce, to ale náš David Urbánek vůbec nemusí, on má totiž ruce od přírody a hlavně od těch jeho popelnic nasáklé močí neustále, není tedy divu, jaké góly dává.

Všechny tyto pozitiva nepředstihne ani fakt, že David žije v neklidných ulicích Brna, vyhledávaje noc co noc útočiště k přežití další noci, neustále hledá nové popelnice, které jedna po jedné spadají do jeho říše, i Caesar by se divil. Každopádně Davidova hygiena není v pořádku, stačí si vedle našeho „Ďábla večerních popelnic“ sednout a pocítíte, jaké to je, přespávat v popelnicích.

Jeden chytrý muž kdysi řekl: „Věř bezdomovcům“, a tak jdu za tímto výrokem vstříc budoucnosti, která je dozajista snová, a když vidím našeho Davida vybírat na hlavním nádraží odpadkové koše, není mi ho líto, já totiž vím, že vše je pro něco dobré, v Urbisově případě ke gólům, které nejsou pěkné, ale mají tu jiskru náhody, a to je neocenitelné.

aperi lacusculos – popelnice otevřena

David Urbánek

Dr. Ciglbauer