Neobyčejné osudy – bílá dodávka
Před dávnou dobou, která je v paměti některých z nás už dávno zapomenuta, ale někteří na ni vzpomínají s noblesou takovou, jako když letěl první číňan do kosmu. Tehdy to byla doba hrůzovlády coache Š, kterého se všichni báli, také proto, že trochu svým zevnějškem připomínal vůdce Talibánu, z toho důvodu že mám malinko nahnáno budeme tohoto člověka označovat pouze Š, ani víc, ani míň.
V té tajemné době, kdy jsem ještě hrával s panem Sázavským ve stoperské dvojici jsme byli ještě mladí, nevěděli jsme, co je to dostat pětku z chemie, nevěděli, co je raketa a Lidl neměl ani zdaleka tolik kolonií co dneska. V elévcích nám bylo celkově všechno jedno, prostě stačilo dostat balonek na mistra Novotného a ten už dal gól – jednoduché a zároveň nenáročné na mozek. Při našem objížděni turnajů, kterým se naivně říkalo liga, jsme čerpali zkušenosti do dalšího bytí v právě vzniklých Gulliverech. Ale jak jsme cestovali, to byl panečku adrealin.
Pan Š měl vlastnictví bílou dodávku, kterou bych nesměle přirovnal k Raketě pana Bořeckého, tato plechová krabice vypadala, jako by se vám měla před očima rozpadnout, ani Stalin neměl tak rozpadající se auta jako bylo právě to naše. Vskutku bylo to kouzelné a dobrodružné, zvláště při jízdě po silnici z výmoly, mezerami, dírami apod., bohužel takových silnic u nás máme víc než dostatek, takže o pocit strachu z rozpadnutí za jízdy nebyla nouze. Bezpečnost na prvním místě, nějaký takový slogan hlásá bezpečnost v automobilech, ale v autě pana Š to bylo prostě a jednoduše tabu, nic takového jako bezpečnost cestujících zde neexistovala, nebyly tu pásy a vždycky jsme na sedadlech pro 3 lidi byli minimálně 4. Z těchto důvodů byl jakýkoliv průjezd kolem policejní hlídky infarktovou situací, ale díky obalu na hokejku Dr. Havlíčka vyrobeném vlastnoručně doktorovou babičkou z riflí se nás drželo štěstí.
Bohužel s mým přechodem do mladších žáků přestaly bláznivé jízdy krabicí, postrachem té doby existovat, pan Š se rozhodl pro změnu a zrenovoval vozový park.
Dr. Ciglbauer
NECH NÁM TADY KOMENT