Inseminující Mrož

Psát články o Jiřím „Bóřovi“ Bořeckém je tak trochu klišé. A ikdyž to není pravda a členové Beat generation spolu s Waltem Whitmanem to dokazují ve svém díle, tak klíčem k tvorbě je podoba. A tak vlastně na klišé nelze shledávat nic špatného, neboť veškerá tvorba vystupuje pouze ze stínu díla jiného a vyčleňuje další prostor pro tvorbu novou. Tak zní filozofie Kolumbijské univerzity v době II. světové války. Jiří Bořecký dostal během svého života spoustu jmen a přezdívek. Bořek, Bóřa, Jirka, Brok, Mrož, Stará brokovnice… ale jednu dosud jistě nedostal. Nezodpovědně inseminující mrož.

Při svém letmém průzkumu dříve tajných militaristických stránek, které měli sloužit k rychlému přenosu informací, později využitých na univerzitách, jsem narazil sociální síť. Na té jsem poté našel sérii písmen, která mi zatajila dech. Sám John Nash by se opravdu zapotil, ale i bez jeho pomoci jsem nakonec dekódoval písmenný kód. Řešení mi dech vyrazilo ještě víc. Dominik Bořecký. Hráč Bulldogs Brno. Fanoušek Bostonu Bruins. V každém údaji mě něco vyděsilo. Netrvalo mi to dlouho a všechno do sebe zapadlo. Neopatrně inseminující Mrož zasadil zřejmě semínko života v ženě, které se později narodil syn Dominik. Neboť je Mróža člověk čestný, sezdal se s matkou svého dítěte a zabezpečil jej z platu trénéra. Připravil mu rodinný podnik ve florbalovém obchodě Flex 0 a dal ho na sport, u kterého sám strávil celý život. Tak vida, že to není klišé?!