Impérium ukazuje sílu

V tento předvánoční čas, se hrálo Mistrovství Vesmíru, ale z nepochopitelných důvodů ho hráli jen třídy naší školy, sportovního gymnázia, ale ne toho špatňáckého, které sídlí v Líšni a nese jméno jedné hory, ale toho nejlepšího ve Vesmíru, Botanky. Nikdo neví proč, ale byli jsme zrazeni několika z nás, těmi, ve které jsme sice nevkládali úplně ty nejvíc největší naděje, ale i toto poněkud hanebné chování nepříliš potřebných vás na srdíčku malilinko zabolí.

Nebylo nás mnoho, vskutku, přirovnal bych to přímo k bitvě u Thermopyl, kde Sparťané čelili bez přístupu na Facebook několikanásobné přesile s Facebookem spojených Peršanů, my jsme na tom byli podobně, jen to připojení na Facebook jsme měli, jinak bych v tom moc rozdílů nehledal. My muži jsme trpěli nedostatky, ne o moc lépe si museli připadat naše ženy, to víte, žena nevydrží tolik co pravý voják Imperia, který je navíc cvičen těmi pravými.

No nic, k úvodním zápaskům již nechybělo mnoho, šachovnice byla připravena, a kurzy nebyly pro nás, reprezentanty Imperia příznivé, většina bookmakerů věřila spíše týmům soupeře, ale my jsme dokázali svoji vnitřní sílu, tu, kterou si tak nevědomky zvyšujeme vysedáváním v lavicích.

V úvodních střetnutích nebylo nikoho, kdo by snad nedejbože něco vypustil, postup bol náš, neskutečné, následovalo nekonečné čekání na další zápas, každý si nějak krátil chvilku aby se nemusel kousat v nervozitě, někdo někoho kastroval hokejkou, jiný byl kastrován a další si třeba jen tak pro zabavení zabouchl klíče od skříňky, no hádejte kde, ve skříňce a pak blaženě sledoval, jak jeho zámeček podléhá obřím kleštím Povstalců.

A bylo to tu, my versus Hutníci ze sektoru II.B, favoritem byli právě hutníci, kteří po celý rok nabírali sílu při těžké prácičce až na samém okraji galaxie. Tento zápas hlásal již dopředu VYPRODÁNO, a vskutku, hala byla nacpána k prasknutí. Po famózním betonovacím výkonu ala Chelsea FC v semifinále Ligy mistrů proti Barceloně jsme zápas utaktizovali a vyhráli 4:2, další výhru přidal florbalová manšaft a my fotbalisti byli šťastní, že se nebudeme učit i další hodinu.

Po jasném semifinálkovém střetnutí jsme dospěli až do finále, bylo to jak v Naganu, my proti nim, trpaslík proti obříkovi, jen s tím rozdílem, že jsme nehráli ve 2 hodiny ráno. Bohužel Česká televize nedorazila, a tak se přímý přenos nekonal, ale to by nevadilo, kdyby jsme naši krasojízdu dotáhli až do zdárného konce, tak se ale nestalo a dort za vítězství bral tým složený z opravářů souprav na pohodlné cestování z jednoho patra do druhého.

Já bych to bral velmi pozitivně, dort by nám stejně jen zapatlal naše helmy, které stejně na veřejnosti nemůžeme sundávat.

K závěru bych tu vyzvedl pár svých spoluhráčů a spolužáků, kteří na turnaji hrdě váleli v barvách Impéria, jsou to Medis, Sovis, Musis, Baueris, Šidlis, Brázdičis, Hupis, Petrlis, Matis, poté naše ženy: Batrlis,Vinouris, Fisheris, Sáris Pavlíčis, Jiříkis, Drábis a Cabejšis.

Hola hej, nemáme se za co stydět !!!

Vzhůru IMPÉRIUM !!!!!!

Dr. Ciglbauer