Gulliverská pohárová etída – part II

V poslední den našeho milovaného klidu od školy, ve věkově posílené sestavě znovu vyrazili, tentokráte po dálnici směr Holešov. Poctou nám byla účast takzvané sestry Davida Pexi, která k našemu údivu nebyla vzdělané masérka. O to větší bylo zděšení našeho golema Igora, když zjistil že daná slečna vlastně není Pexiho sestra, nýbrž jeho mladica.

Součástí naší kabiny byl i dnes na centru v mé formaci hrající Jiřík Bořecký z Vinohrad, který přeci jenom trochu zvedl věkový průměr výpravy. Naopak z role hráče do role sparring partnera při rozcvičení se přesunul Víťa Carda, v zájmu utajení byla jeho kamufláž totožná se zbytkem mužstva.

Češi jako národ jsou od srdce parta zlodějská, to je třeba si přiznat, a tento fakt naprosto potvrdil Sekoš, dříve zvaný Makrela, když na středu hřiště bez výčitek svědomí vyžral Brokovi střelu do prázdné brány a vyslal ji mimo prostor nepřátelské klece. Ironií osudu však bylo, že z této situace se nám následně tížený gól podařilo vstřelit, ale místo slavení gólu náš Jirka prskal zlostí, jak je taková zlodějna vůbec možná, však si to taky potom Makrela na střídačce pěkně slízla, a nebyla to slova pro ty natěšené děti, co jdou zítra poprvé do školy. Co se týče prvního zápasu, tak se zde objevil jev, který se jen tak nevidí, golman soupeře vyhazoval co nejrychleji balonek na obránce, jenže dal ručku, ve které byl míče až moc dozadu a tímto způsobem si dal vlastní gól…nevídané, ani žádná sázkovka na toto nevypsala kurz.

Mezi zápasy v propasti nekonečně dlouhé pauzi jsme do sebe hodili polívku v místní krčmě a ještě stihli žihadlem golmana veveho zajet stylem GTA do místního Tesca. Při zpáteční cestě vymyslel Vašek Černoch zbrusu nový a unikátní způsob využití bonbónů Haribo, házel je po cyklistech, které jsme s otevřenými okny a dunícími basy předjížděli.

V našem druhém utkání se proti nám postavili jacísi Lvi ze Zlína v sestavě se 2 bývalými hráči Otrokovic v AutoCont extralize, ale upřímně, žádný respekt si u nás tímto statistickým postavením nevybudovali. Naopak jejich respekt k nám rostl střídání po střídání, alespoň podle jejich zvolené taktiky nahazovaných balonů. Každopádně první gól, na který jsem přihrál našemu Kubíkovi Kovaříkovi aliaz Coachi Carterovi do brankoviště spoza brány přehozením golmana možná vyvolal v plně zaplněných ochozem dojem, že naše úcta k soupeři skončila podobně jako jeden z medvídků Haribo, vyhozený Vencou Černochem z auta na cyklistu. A co víc, hned v dalším střídání naší formace (Kubík Kovařík-golem Igor-moje maličkost-Bořa-Sekoš) jsme skórovali hned dvakrát. Nejdříve jsem ala Sekoš sebral Brokovi gól do prázdné brány a sám zavěsil a hned poté si Brok spravil chuť dalekonosnou střelou z první po zemi. Avšak to od nás nebylo vše, to takhle Coach Carter nastřelil břevno, míček se odrazil o zem do vzduchu směrem k rohu, a v tom přiletím k míčku, osamocen, soupeř už jde pomalu na kafe, protože to byla těžká pozice, jenže já a moje hokeječka Unihoc jsme si řekli, proč ne, a tak jsem trefil míček ze vzduchu do bližší volné šibenici ala Kim Nilsson, když ještě hrát s Unihocem. No ale ještě nebyl konec, a bývalí extraligový hráč Martin Krkoška už vřel skrz naskrz a pomalu si vybíral oběť. Tu našel v našem Vaškovi, kterého nevybíravým způsobem napadl, Vašek se však nenechal rozhodit a celou situaci vyřešil jako flegmatik, takže žádná bitka se nekonala.

Dr. Ciglbauer