Gulliverská pohárová etída

Dnes odstartoval pohár České pojišťovny ve florbale i s účastí brněnských Gulls, za které jsem mimochodem odcestoval i já ve velice okleštěné sestavě slepené převážně z juniorů. Počet omluvenek byl dokonce tak žalostně vysoký, že do dresu musel jít i náš trenér pro sobotní pohárovou epizodu, Víťa Carda, známý prodejce z Bořa shopu.

Již od počátku výpravy na hlavním nádraží v Brně, kde se Dejv Pexa pokoušel na nástupišti ozkoušet své umění na náhodnou, zezadu celkem pohlednou kolemjdoucí vládla v týu pohoda. Té také přispíval výkon Zbrojovky z předchozího dne, okolo kterého se točila nejedna rozprava, zvláště pak okolo velmi inteligentních fanoušků Zbrojovky, kteří při zápase s Teplicemi už cvičili chorály na Spartu nebo Slavii, jak zaznělo z úst dnes velmi chytře naladěného Davida Pexi. Závěrem naší cesty do podhůří Hostýnských vrchů ještě vlakem zněly slova již notoricky známého songu V blbým věku která ať s nápovědou pomocí sluchátek téměř bez chyby zpíval zase a opět David Pexa.

Po příchodu do ochozů haly však zbývala vyřešit jedna zásadní otázka, a to kdo ponese na své paži kapitánskou pásku a stane se tak vůdcem oslabené smečky. Po nutném průzkumu, čí vak má ve výbavě kapitánskou pásku se vlastně přišlo na to, že já jsem jediný, kdo tímto „kusem hadru“ disponuje. A protože to nikomu nepřišlo jako špatný nápad, stal jsem se kapitánek A-týmu mužů, a to hned při své premiéře na mužské scéně, na kterou jsem vlastně přestoupil ihned z dorosteneckého vlaku, aniž bych už měl start za juniory.

Co se týče našich výkonů, žádná slast se nekonala, a to když hromotluci ze Slavkova otočili během 2. třetiny z 0:2 na 6:3, ale nebyl všem nadějím konec, to se však nedalo říci o tragickém výkonu rozhodčího Broňka Brysona, který si asi spletl florbal se sudoku, jiné vysvětlení nemám. Každopádně s vypětím pár sil navíc jsme těsně před koncem vyrovnali na 6:6. V následném druhém zápase s Kozli z Počenic jsme již od začátku směřovali k hladkému překonání soupeře a zdárnému rychlopřesunu na vlak, který jsme jen pro pořádek s přehledem stihli.

Za zmínku snad ještě stojí, jak náš znovuzrozený střelec Vašek Černoch při přestupování v Hulíně na jeho vlak do Hodonína trénoval dopad bez úhony na zdraví, když za-škobrtl o kolejnici, kterou nedovoleně přecházel v místě, kde se to nemá a poroučel se na zem.

Zítra nás čeká cesta do Holešova číslo 2, svojí účastí nás mimojiné poctí dnes pro osobní záležitosti omluvený Jiří Bořecký, se kterým bych podle všeho měl hrát v jednom útoku.

Dr. Ciglbauer