Báseň o Mrožím porostu

Byl jednou jeden Mrož, ptáte-li se což,
ten mladík s culíkem nestudoval práva,
velmi nepravidelná byla jeho strava,
a pouze jednou za měsíc šel vynést koš.

Tou dobou byl to junák doby,
a v šuplíku měl ještě bony,
doba už dávno pokročila,
avšak stále veliká byla jeho síla.

V té tajuplné době hitem byla reklama mroží,
mladé děti včetně mne ji shledávali jako boží,
včelka Mája už dávno dobzukala,
a na dálnici s Šimíkem nás předjížděla Audina zprava.

Dejv Titz v té době nerozvážný byl,
i pan Šimík u toho tehdy stál,
Dejv se do spárů blondýnů vlasy plně ponořil,
a i černokněžník gargamel se rázel Dejva bál.

Ta sezóna se končila,
i kočka v Praze se málem dusila,
v tu najednou, objevil se s hokejkami pán,
značku X3M nabízel nám sám.

Toho vousáče tehdy nikdo neznal,
avšak o rok později ho každý poznal,
tehdy jen tak od nás emaily vybíral,
a tajně si u toho možná usíral.

To už neměl culík Jiří z Jihu,
nikdo neví, má-li doma knihu,
on s Coachem Carterem nás vedl,
a po 4. místě na republice si vedle nás sedl.

Tak šli roky, tréninků tisíce,
avšak oholení se nedočkáme,
i kdyby na nás spadli 4 Měsíce,
a pouhou naději k tomu jenom máme.

Jak šel čas, tak rostl pupek,
i kečup Jiřímu jednou utek,
až tehdy si získal naši přezdívku,
ahoj Mroži, řekli jsme po tréninku.

A ta přezdívka stále platí,
i stráží nám to všichni svatí,
avšak čelní porost nezměnil,
na oholení asi nemá dosti sil.

My všichni máme Mrože rádi,
vždy si vzpomeneme, když jdeme spáti,
na toho dobroducha, který na křivdu nedá,
a teď dokonce na ovále běhá.

Dr. Ciglbauer