Alchymická pohádka o III. a V. A skupině

Bylo, nebylo. Vyšel si jednou Hliník na procházku. „To je ale hezký den“ řekl si. Jak tak zůstával ve svém kovovém monologu, zahlédl Bor. Vysoký Bor. Borem se procházeli Gallové a Indiáni. Kolem hub a trávy se najednou vyřítily řeky Thalia.

Houba. Strom. Všechno hoří. Smaženice! Hořící veverka. Hliník utíká tak rychle, jak mu elektronegativita stačí. Ohlíží se. Přibíhá V. A skupina hasičů v čele s Dusíkem. Bismut rozmotává hadice. Indiáni hoří! Gallové hoří! Líná lasice kolčava taky hoří. „Firefox“ křičí Hliník. Dusík už taky pomalu doutná. „Je tady Hélium“ křičí nezvykle vysokým hlasem Hliník. Mravenec taky hoří, září jako zlatý hřebík v noci. Zatím Fosfor svítí skrze dým a Antimon se vrhá do ohně.

„Hle, Kyslík to zavinil“ volá Antimon.

„Udus ho, Dusíku“ křičí Fosfor.

„“Hú, ú, hú, ú“ syčí Síra.

„Že podpálím i Síru“ vyhrožuje Kyslík!

„Fosfore, zastav ho“ volá Bismut.

Fosfor se přiblíží ke Kyslíku a reaguje s ním. Hoří i Fosfor. To je záře! Celý Bor hoří! Hliník taje… Kola hasičského auta, která jsou z Cínu se připájí k zemi. „Proklatá Měď“ křičí Cín. A Hliník mezitím proplouvá okolní vesnicí.

Dr. Havlíček