Pán Času

Sobota 28. září 2013.

Ondrou očekáváný start nové sezony A týmu. Co jiného zbývá nebohému Ondrovi, který všechny své úspory utrácí za sladkosti, které mu pomáhají se učit a podplácení učitelů a jeptišek, kteří by mu jeho gurmánské móresy v hodinách jen těžko tolerovali? Musí jít pořádat další zápas, utírat podlahu jako otrok ve Spartě, prodávat letáky jako Brněnský buldok, který si na Facebooku přidá kohokoli, jen aby ho dostal na zápas. I ostatní členové klubu byli nervozní, vyskytl se i případ, že hráč odešel z tréninku bez hokejky, kterou by jinak držel v ruce a nikoli nosil v toolbagu. Nadšení bylo všudypřítomné.

Konečně zápas, doktoři Ciglbauer a Havlíček se setkávají před novou halou SportPoint, která byla tak mistrně navržena. Je to světová rarita, jediná hala, kde je dokonale napodobeno Slunce. Totiž, když se člověk podívá do kruhového okna, nevidí nic než tmu, stejně jako když se podíváte do slunce. Na tribuně sedí Štof a Houmles. Kotel se doplnil a utkání je zahájeno. Bývalý kouč a hráč Brok z Bořetína sedí u časomíry a tváří se nezaujatě. Všichni přítomní ale ví, že fandí Emkocase a je schopen pro ně udělat vše.

Vyrovnaná hra je najednou přerušena hvizdem rozhodčího, který ukazuje branku pro Petrovice. Brok cítí šanci. Třetina pokračuje a Brok se připravuje na svůj plán. Dává svým oblíbencům šanci. Čas se zastavil! Hráči obou mužstev se příliš soustředí na své nohy, kterýma se „tam musí dostat“ a nevidí, že čas stojí. 0:03. Kouzelné bročí číslo. Bystrému brankářskému oka Štofa nic neunikne a ihned volá z tribuny na Broka. „Je to moc okatý, Broku“. Pán Času však nevnímá. Bezradný Ondra vytahuje Iphone, není zbytí, musí ho použít, není čas na hledání ztraceného času. Brokův plán selhal, Gulliveři prohráli. Příště to nesmí být tak okaté.

Dr. Havlíček