HOG den III. – planý poplach, tep 300, Žaludkův trip na WC a slečny tlustoprdky

Po ukončení soubojů v základních skupinách se všechny boje přesunuly do play-off. Náš hvězdný tým měl opět na skvělém VUT nastoupit proti Teiwaz Hranice. Název našeho protivníka zněl vskutku strašidelně, a to i přes fakt, že jich bylo 8 do pole, protože počet hráčů nehraje roli v tom, když se bojíte tajného kmotra, který dal týmu název.

Avšak ještě před začátkem našeho boje jsme měli možnost na stejném hřišti vidět dorost Hattricku, který měřil síly se Spartou B. Šokem pro nás byla absence Dafida Matiho, avšak Dafid byl přítomen, tak proč není na hřišti, říkali jsme si, a hned se mezi námi začalo šuškat o obnovení jeho vleklého zranění jeho kolene. Důsledkem tohoto oslabení byl můj kamarád a obránce černomodrých Lesňáků David Dušan Medys hrát takřka neustále a ta únava, kterou si Duška do tohoto zápasu přinesl se tedy ještě prohloubila. Navzdor tomu šlo vše dle plánu mistra pistolníka Jandy, který dnes postrádal na střídačce v bílém oblečeném Kredence, toho však skvěle nahradil Dafka Mati. Skvěle ?…..no popravdě řečeno jeho vysedávání vedle hráčů moc přínosné nebylo, ale chlapci to zvládli a postoupili do 1/8 finále kde je čekala Bohemka, jen uveďme, že s ní prohráli 0:11, ale všechna čest.

Následoval náš zápas, ale podle našich očekávání to rozhodně nebylo, za stavu 2:0 pro nepřítele jsme přešli na hru na 2 formace, ta moje útočná s Bassem a Sázavou už odpočívala na střídačce. Já se však do hry dostal, a to po pauze za stavu 3:4 pro protivníka. Po dosti dlouhou dobu mě v zápasech provázela střelecká nemohoucnost, ale dnes ne, netrvalo to dlouho a konečně se to zlomilo, já skóroval, bylo to 4:4 a my jeli dál. Nějaké 3 minutky před závěrečným hvizdem naše formace (Vašek Černoch – Dr. Ciglbauer – Jen Novotný) vstřelila další gól a pak jsme přidali další 2, takže sice výhra 7:4, ale teda žádný super výkon se nekonal, to nám dal najevo i náš coach Mir. Sám říkal, že jeho tep sahal k hodnotám 300, což je dle Wikipedie celkem hodně, ale nebojte, Mir žije.

Pak jsme se týmově přesunuli do nedaleké hospůdky a zde jsme také na nějakou tu hodinku zakotvili. Nálada byla dobrá, polévka chutná, Kofola celkem ušla, i když byla podle Dr. Havlíčka pod mírou. Divné to bylo pouze v moment, kdy pan Dr. Žaludek podnikl menší zájezd na zdejší toaletu. Nevím přesně, jak dlouhou dobu zde strávil, ale při jeho příjezdu si s úsměvem hladil ruce. Nechci ani myslet na to, co během jeho tripu na WC podnikal za špatnosti.

Po jakémsi obídku nás čekala celekm slušná challenge, porazit v osmifinále tým Vítkovic. Zápas to byl dle mého dost solidní a koukatelný, hra to byla vyrovnaná, jenže nás stejně jako proti Teiwazu pískaly 2 tlusté ženy, které se asi učili pískat v Severní Korei. Celý náš zápas působili, jako by byl sever na jihu, jelikož asi milionkrát pískly totál jasnou situaci úplně světe div se naopak. Bohužel zápas jsme i přes vedení 2:0 nezvládli a prohráli 3:6, ale rozhodně se nemáme za co stydět, narozdíl od tlustých paní byl náš výkon velmi dobrý.

Dr. Ciglbauer