Unbelievable girl !!!

Byl čtvrtek, slunce již dávno nebylo naším sousedem na obloze, trénink končil, David Pexičkin v rozčarování z olympijského turnaje v ledním hokeji po place před juniorským tréninkem v hokejových rukavicích a s vyštýlkovanou čapkou na své hlavě. Pak už následoval odchod směr domov, jak již tradičně trolejákem, v Praze doposud nepochopeným způsobem cestování, jen pan Žaludek s námi nejel, ten dal přednost cestě přes hlavní nádraží a tamější fastfood KFC, ve kterém prý vysomroval, jak to zrovna on má ve zvyku jídlo a píťo. Trolejbusové sedačky s námi nesdílel ani pan Bajgar, který si ani po týdnu za Atlantikem nezvykl na cestování hromadnou dopravou.

Cestou na zastávku jsme si panem Petříkem Maláskem posteskli, že není sníh, a že Finočník Winter Classic nebude, nebo bude za hodně dlouho, v tom duchu jsem dostal boží nápad, asi je to tím, že jsem tak boží, v tu chvíli se totiž nabízelo školní hřiště pokryté vrstvou napodobeniny tartanu, tudiž jsem dostal ten takolik báječný nápad zahrát Night Classic, a bylo, 5 minut čekání uspořeno, viditelnost míčku 0, zážitek petstotisíc.

A bylo to tu, trolejbus už kvapil na zastávku, následně my kvapili do trolejbusu, dveře se zavírají, povoz a všechny jeho nápravy v pohybu…neuvěřitelné….božské. Tu náhle, z nenadání, byla tam, byla to ONA. Ptáte se kdo ? – žena ležící na dvojsedačce, připomínaje Sázavu v době hybernace, ale nebylo to to samé, to bylo jasné už po minutě jízdy, kdy na nás záhadná ONA cosi pobrebtávala a následně začala kolem sebe nepříčetně a bez zábran stříkat nějaký sprej, odhaduji nějaký druh antiperspyrantu, reakce lidí v povoze byla udivená, dokonce jeden důchodce  přítomnou okřikl drze, ale účinně: „Nešplíchej !!!“. Nátlak ze strany lidu slečna neunesla, po chvilce to dokonce vypadalo, že povoz MHD opustí, a to když se začala oblékat a pokoušela se zvednout, to se jí však nepovedlo. Naše družina vše pozorně pozorovala z hned vedle se nacházejících se sedaček, přišlo nám to velice vtipné, ale také nevhodně pro malé děti, kterým bezpochyby naši Rambo Arnošt a Toník Gravity Říhák ještě jsou. Chvíle mého výstupu a tedy i Merhautova se blížila, nebylo možno otálet, a tak vznikl důkaz o tom, že i v Brně se můžete bez problému setkat se stoupencem Al-Kaidy. 😀

Jelikož jsem vystoupil dříve než tato neuvěřitelná dáma, tak nevím, zda svoji výstupní proceduru v pořádku zvládla, či nikoliv, je klidně možné, že dojela až nakonec, na Kamenný vrch, tam, kde upíři v noci chodí spát.

Dr. Ciglbauer